PÍSNĚ V NEMOCI (I.)

By Jiří Karásek ze Lvovic

Projela vzpomínka bolestnou hlavou tiše a táhle,

Jako se provine šustící trávou užovka náhle.

Vzpomínka mrtvých a propadlých tváří v duši se stočí,

Vzpomínka, která sní o zlata záři v hlubinách očí,

Očí, jež nejsou už, v hrobě kdes zhasly, o mrtvém hlase,

Jak struny, které se na houslích třásly v zlaté jich kráse.