PÍSNĚ V NEMOCI (II.)

Štěstí mé, blízko jsi, smysly tě cítí...

Pro živé němý

Zemřelé srdce já slyším teď bíti

Cévami všemi,

Štěstí mé, smysly tě cítí...

Vztyčím se na loži nedbaje muky

V půlnoční dobu.

Otvírám duši svou, pro mne ty zvuky

Z hloubi jsou hrobu,

Vztyčím se nedbaje muky.

Nejsi již pojem jen, mátoha děsná,

Jíž se duch bojí –

Jak z hlíny džbán jsem teď vykroužil ze sna

Podobu tvoji,

Nejsi již mátoha děsná...

Píseň chci zpívati jedinou větou,

S vášnivým spěchem,

O růžích na tvých rtech, svěže jak kvetou

Rosou a dechem,

Zpívati jedinou větou. – – –

Spolu jsme květy dva na jednom stvolu

Tak jako dříve –

U Lethy stojíme, pijeme spolu

Z vod, jež jsou živé,

Květy dva na jednom stvolu...