PÍSNĚ VEČERA. (II.)

Tam někde mezi hvězdami,

tam někde bude onen klid!

Než tady, tady na zemi,

nám nemožno se spokojit...

Ta touha, touha báječná,

jež Duši náruč rozpřáhá,

ta sladká bolest odvěčná,

kterou je duše nemocná –

ta musí přece předmět mít!

A když ho není na zemi,

tu musí někde jinde být:

Snad tam, snad tam – – tam mezi hvězdami!