Písně z ledu.

Nesluší se dívce,

když za muži chodí,

když se každodenně

s jiným pánem vodí.

Však co říci máme,

zda to dívčí něha,

když na ledě děvče

za mužskými běhá.

Na ledě stojí slečinka,

pohlíží na šviháky,

ti kola robí prazvláštní

a jiné kliky-háky.

Ký div, když na to dívenka

k své matce náhle zvolá:

„Ach, mamá, mně se dělají

ňák před očima kola!“

„Nepřístojno, Lauro drahá,

objímati Otakara!“

tak tetinka v pokojíku

moji sestřenici kárá.

Na ledě však v náruč chopí

muž ji často cizí zcela:

vděčí teta, že zachránil

od pádu jí archanděla.