Písně z Montblancu. (II)

Ptáci svá poselství Noemům nosí.

Já píši v potopě perfidní glossy.

Zbytečná radost je, zbytečny hody,

já vidím dosud dešť a vidím vody!

Nejsem dost lhostejný: z hloubi jsem vyšel.

Výkřiky o pomoc všechny jsem slyšel.

Po nových rozkoších jiní nechť slídí.

Mne léta drtila ubohost lidí.

Bolest jich bolest má; nejsem jak hory.

A všeho potopou mdlý jsem a chorý.

Programy?! Pokroku klikaté schody?

– Já vidím dosud dešť a vidím vody...

Dny lepší čekal bych: má to svůj hrot.

Zbytečná radost je, zbytečný hod!