Písně z Montblancu. (III)

Den včera pustý byl, vítr vším třás’.

Nějaký turista zlomil si vaz.

Na lstivém Montblancu cesta je klam.

A mně tak připadal poněkud znám.

Tam dole v nížinách, za písní zvuku,

tuším, že podal jsem kdysi mu ruku.

Tam dole v nížinách srdce se třásla,

tam dole stáda se pokojně pásla.

Příteli! Vrcholy lákají blázna.

Na hory cesta je kluzká a srázná.

Příteli! Mrtev jsi. Je tebe škoda.

My vinni nebyli – jenom ta moda!