Písně z Montblancu. (VI)

A hledím: mně se otvírají denně

mrazivé, chladné obzory.

Hoch zapaluje první cigarettu

a dumá: „Půjdu na hory!“

Epigón mrtvých, zadumán jsem vyšel,

– skryt ve mně skeptik jakýsi! –

dvě hory jsem tam konversovat slyšel,

však nerozeznal obrysy.

„Saisona v proudu. Každou chvíli nový

se objeví tu turista.

Rozhlédne kol se. Vážně kývne hlavou:

– Dík bohu, cesta nejistá! –“

„Je čestný spleen, jejž mladý tento sbor má...“

„Ať už se raděj’ oběsí!“

...„Mně vadí pouze jejich uniforma,

a obtloustlé jich notesy!“

„Jsou výšky, pláně, bystřiny a srázy

a bouře táhnou nebesy.

Ať svítí slunce a ať bouře mrazí,

vždy zapíší to v notesy!“

Sklonil jsem hlavu. Duše moje měkla,

myšlének starý kredit ztratil směr.

A hora k hoře epilogem řekla:

„Fâcheuse affaire!“