PÍSNĚ

Kreténkové hlavy sestrčili.

– To že jsme si cestou ruce tiskli.

Zlobou se jim tváře zrůměnily.

– To že jsme si v tichu ulic výskli.

Kreténkové pravdu mají vždycky.

– Ale my si nechme svoje hříchy,

radost svou tak lidskou a pláč lidský,

trochu vzdorné, zatvrzelé pýchy.

Žluté listí žárlivosti

do srdce mi napadalo,

když mým srdcem tiše chodíš,

haraší ti pod nohou.

Žluté listí žárlivosti –

já ho tolik nenávidím,

starých hájů odumřelých

je to zbytek protivný.

Žluté listí žárlivosti,

sežehni ho zlatým smíchem,

připomeň mi, že juž pučí

slavné lesy budoucí.