Písni. (I.)

Ode mne-li v slunnou výš

na vždy jednou odletíš,

tož mou duši pojmi s sebou

ve paprsků světlou říš!

Ó bez tebe zmíral bych

na zemi i v nebesích

jako kvítek sedmikrásy,

když naň padne chladný sníh –

Nikdy již by jara vznět

v srdci mém víc nevykvět',

nevlídnou by vlast mi byla,

pustou plání celý svět.

Slední vzdech můj, slední ston,

tvůj buď tklivý, jasný ton,

s tebou na rtech, v srdci, v očích,

doznít chci jak puklý zvon.