Písni. (II.)

Ještě, ještě prosím tebe,

vrať, Ó vrať se zase ke mně,

nechť jsi vzdechem v beznaději,

marnou touhou, jíž se chvěji,

nechť tkáš zvonem truchle, temně,

vrať, Ó vrať se zase ke mně!

Věčně spolu v rozhovoru,

neopustím již tě více;

pláč můj stišíš, stlumíš stony,

okřídlíš mou mysl tony –

duše mojí holubice

neopustím již tě více.

Čím lká slavík, čím les šumí,

tebou v duši cítit budu,

čím se v modru hvězda třese,

čím se k Bohu člověk nese

a čím chví se panna v studu,

tebou v duši cítit budu.

Perutí tvou vzhůru nesen,

rád pak umru v tichém snění,

v azur vnořen okem, duší,

dostihnuv, co duch teď tuší,

ve tvých dojmů rozechvění

rád pak umru v tichém snění.