Písni.

Stále k srdci vlasti plane

cizí hněv a záští,

a nám jenom slza kane,

jenom tvář se vraští.

Což nemáme v pravé chvíli

ani jedné střely

pro ty, kdo nás v lebku bili,

hubili a třeli?

Což nemáme v zřítelnici

jediného hrotu

na nepřátel zlolající

poběsilou rotu?

Což nemáme, pěvci milí,

ani jedné dýky,

bychom k hanbě jí přibili

podlé zákeřníky?

Kéž blesk každé pěvců slovo

boží silou protká!

V meč se proměň, ve olovo,

písni naše krotká!