PÍSNIČKA JEDNOU VEČER

Když šel jsem lukami, modrá tma

s krajinou splývala...

Potichu šuměly akáty

a kdesi vzdálené u chaty

děvčata zpívala...

Melancholický to nápěv byl,

večerem dlouze táh’...

Nepoznal slova jsem písní těch,

jenom ten nápěvu teskný dech

nesl se v temnotách...

Podivně těžká mi nálada

v hlubiny zapadla...

Dálný kraj usínal zlehýnka,

v nitru jen bodavá vzpomínka

náhle mi napadla...

Čím to, že taková písnička

za srdce zachytí?

Náhle že bolesti zahoří,

a jak teď smutek ti hovoří,

duše že ucítí?

A jak jsem dále šel modrou tmou,

zhasínal nápěv ten...

ale já chytal jsem v myšlenkách

každý tón, soumrakem jak se táh’

tesklivý, rozjítřen...