PÍSNIČKA – MONOLOG.

Písničku psát dnes nedovedu

o tom všem, o čem sním,

a monolog jen hloupý vedu

o čase budoucím,

až na vážky svá srdce dáme

a stejně s nimi zahoupáme,

že stejná bude jejich cena

s vin těžkým závažím.

Písničku potom zazpíváme,

že naším celý svět,

že všecko štěstí v duších máme

a že je konec běd,

že naprosto a jistě víme,

jak smutný dnešek proměníme

v radostný tanec opojení,

na srdci srdce, na rtu ret.

Písničko moje, šumná Shimmy!

v dušičku moje slova vem'

a opakuj je rtíky svými

a doprovázej úsměvem.

S vůněmi květů přileť ke mně,

silná a chtivá jako země,

ať refrain spolu plni štěstí

tam u nás doma zapějem'.