Písnička o mojí kaplánce.

Malou mám kaplánku,

okénko jedno,

bývá v ní veselo,

někdy i bědno.

Několik obrázků,

nábytek chudý,

a v kleci kanárek

zahání trudy.

Uprostřed stolek je,

kalamář, péro...

těmi se těšívám,

v srdci kdy šero.

Skládám si písničky,

veršíky chudé,

o to se nestarám,

zítra jak bude.

Srdce-li bolí co,

do smutku halí,

zví jenom klekátko,

na něm kříž malý...

Malou mám kaplánku,

hnízdo jak z klestí,

a přec v ní ukryto

všecko mé štěstí. –