PÍSNIČKA PRO MOU ŽENU.

Když jsem vyšel v jitřní čas,

s květů pel jsem cestou třás',

byla jsi z nich nejkrásnějším, –

vsunul jsem ho za svůj pás.

Poledne je žhavé hned...

Já se hložím prodral vpřed,

studánkou tys byla lesní,

chladil jsem v ní žhavý ret.

Večerní už stíny jdou...

Stala jsi se duší mou,

doposud v ní jarní vody

do vysoka vlny dmou.

Černá noc než spoutá svět,

kéž smím s tebou večeřet

vzpomínkové lívanečky,

sladší, sladší nežli med!