Písnička

Až já pojedu přes ten les – –,

jako tenkrát bude vonět mech,

srdcem rozbušeným bude blouznit vřes,

v písni nejvroucnější zapějí Tvé jméno

laskaví ptáci na stromech,

nikým nebylo tak čistě vysloveno,

kdež pak mnou!

Hyje, ou!

Až já přes ten les pojedu,

z vděčnosti zapláču,

své srdce nazpátek povedu

k tichu na samotě, k jasnému, žhavému mládí!

Stupej, tiše stupej,

neřehtej, nedupej,

víš, – vzpomínky naše

všeho se děsí tak plaše,

všecko je leká,

se životem jasným pádí do daleka,

pádí – –!!