PÍSNIČKA.

Chtěla bych být čistá

jako rosa ranní,

by tě omývalo

moje milování.

Chtěla bych být volna

jako píseň ptáka,

jež tě do svých výšin

ku rozletu láká.

Chtěla bych být sladká

jako květů vůně,

že když poodlétne,

srdce touhou stůně.

Chtěla bych být hrda

jak strom osamělý,

s tebou o klid bít se,

byť svět povstal celý.

Chtěla bych být krásná

jako hvězda bledá,

když se v temnu zjeví,

očím spát už nedá.

Chtěla bych být dobrá,

jako v hladu chleba,

aby ti mně bylo

nade všecko třeba.

Chtěla bych být dobrá,

krásná, sladká, čistá.

Což, když ve tvé duši

není pro mne místa?

Není místa pro mne,

ani pro tu jinou –

vždyť tvou divnou duší

černé stíny plynou.