PÍSNIČKA.

Mračno, smutek, tak to chodí,

beznaděje, žal, stín, mráz

jako řada černých lodí –

nech je plout a přečkáš snáz.

Poznals baby, rody zmijí,

dračí vášně pardalí,

z Kollárových utopií

sami jsme si zůstali.

Vděč, že porod nových světů

sňal ti s očí šupiny,

vlastnímu se zatěš květu

z vlastní kypré noviny.

Rozlehne se píseň díků

v prošlehaný blesky vzduch,

přijde soudce loupežníků,

studem zrudne jejich bůh.

Jarní mráček táhne bílý,

lícha tryskem ježatí,

jenom horkou tužbou cíli

musíš věrným zůstati.