PÍSNIČKÁŘI

Byl písničkářem, lehčeji

by kráčel světa stezkou,

vzal s písničkami na cestu

si písničkářku hezkou.

A chodívali pospolu

od města ku vesnici,

zde u chatrčí zpívali,

tam za groš na ulici.

A zpívali – jen soumrakem

když ztichlo na rtu pění,

posteskl jeden druhému

na bídu, na soužení.

Za nimi jejich písničky

lid uměl na tři míle –

ó, což ta píseň světáků

působí kratochvíle.

Však písničkářka bledičká,

jí denně zrak se zrosí –

a písničkář? – Kdo tušil by,

co tajně v prsou nosí?

Až poslední když trpký žert

umrznul na rtu žínce,

tu odvezli ji na hřbitov

a jeho do blázince.

Za nimi jejich písničky

lid zpíval na tři míle.

Ó, což ta píseň světáků

působí kratochvíle.