Písničky. I.

Sluníčko mé sladké, malé

zas mi vyšlo nad obzorem,

když se bylo smutně skrylo

při poledni zamračeném.

Díky, díky, sluníčko mé,

sviť mi, sviť a nezapadej,

mám tě tolik, tolik třeba,

sviť a hřej, mě neopouštěj.

Sviť mi něhou modrých očí,

sviť mi v lesku černých vlasů,

sviť mi v jasu svého smutku,

sviť mi zvonkem svého hlasu...

Je to zas ta stará píseň...?

Ne, ta je zas celá nová,

nové tóny – motiv starý –

sladčí však je vždycky znova.