Písním.

Co růži rosný třpyt, sny lásce oklamané,

co nebi hvězdy jsou, když večer zaplaje,

co lesním stínům den, když s písní ptactva vstane,

co reku idea, jíž žehná zmíraje!

Co duši blaha ples smutečním vedrem sprahlé

a lítost srdci je, jež hříchu propadlo,

co vášně člověku – v své moci neobsáhlé

mé duši písně jsou – to duše zrcadlo!

Za nocí blouznivých, kol v měsíčném kdy svitu

jak hvězda vesmírem se lesknul země pruh,

on, který dříme v nás, v mých písní němém třpytu

mou duši v loktech svých, se zhlíží bůh!