Pivoňka.

Prchla doba lásky naší

a tmavý mrak nad námi se snáší,

co počít v této smutné době –

lásky naší konec a s Bohem dát sobě.

Jak rychle minuly ony krásné sny,

jak by odečteny byly naše dny,

které jsme v radostech přežili,

s cílem naším ale přec se minuly.

Ale pivoňka zná naše touhy,

doufejme proto, že upevní zas naše snahy,

jinak by zaslechla jen žalostný zpěv –

zachraň – neb čeká nás osudu zlý zjev.

Tvůj květ oslavoval náš krutý čas

a přejeme si pospolu shlédnout tě zas,

ať poupě tvé vydá nám něhy květ,

v štěstí ať žijeme pro tento svět.

V naději podejme sobě zas své ruky,

by duše nepoznaly kruté muky,

tomu nechť zabrání letní ten čas,

bychom zříti mohli pivoňky zas.

Pivoňku shlédneš-li v květě,

toť nejkrásnější doba lásky,

nejšťastnější jsou snoubenci v létě,

v ten čas také dáváš mládí své v sázky.