Pivoňky.

V pivoňkách hoří celá sláva léta.

Záhonů našich matrony ty žhoucí,

bez pelu mládí nádherně se stroucí,

bez vůně, jakby žár, jejž slunce metá,

ji vypil všecku, šeptají si: Veta

po Vesny kouzlu! – V kotly slyšíš tlouci

a v zvony rozhoupané intrád vroucí

kaskády vpadnou k čtyřem úhlům světa.

Z košíčků zdobných dětské ručky sypou

déšť krvavých těch lístků cestou slávy,

kde oltář pod starou se tyčí lipou.

I cítíš v žáru chvít se země tělo,

jak v spoustě těchto lístků, v moří lávy

by celé léto vykrvácet mělo.