PLAČ, DUŠE MÁ...

Plač, duše má a zahal do závojů

své těžké smutky, hořkých slzí pramen,

a v tichu noci, v záři hvězdných rojů

tu poklekni a pomodli se: Amen!

Tvé chrámy leží v troskách – konec bojů,

noc klidná sejme tíži s Tvojich ramen

a napojí Tě vláhou rosných zdrojů,

svit hvězdný snese na náhrobní kámen.

Tvé illuse a sny, Tvé smělé touhy –

to přelud byl jen letní noci pouhý,

a zmámilo Tě kouzlo léta skvělé.

Jen bludička se vlahým šerem kmitla,

že hvězdou je, jsi mnila, pro Tě svitla –

dál životem jdeš zase osaměle.