Pláč houslí.

Ó viď, že míváš ráda

pláč houslí usedavý?

Smím hráti? A sníh padá

a takto zticha praví:

Zas rok je u veřejí

a všemu konec záhy!

Tu ruce tvé se chvějí

a zrak tvůj tak je vlahý...

A když sníh tiše praví:

kde láska, zkvetlá z jara?

pláč houslí usedavý

zní jako touha stará.

Zní jako listí šusty

pláč houslí usedavý,

a zní, jak jeho ústy

by mluvil ton ten žhavý...