Pláč mládence nad stracenou milenkou.

Tebe pláč můj následuje,

Ode mne když utíkáš,

Když mé srdce hořekuje,

Ty mi slova neříkáš.

S radostí sem očekával

Dne, jenž nyní stracen jest,

Vše, co sem ti přisahával,

Splním tobě na svou čest.

Pro tebe to srdce hoří,

Kteréžs ty zle poznala,

Toho, za nímž tvé se moří,

Mysl jestiť nestálá.

Chcešli pokoj naleznouti,

Který ušel z ňader mých,

Musýš lípy zabudnouti,*

U nichž zněl hlas slibů tvých.

Zapomeň se na potoky,

U nichž semnous chodila,

Na mne, na všecky též kroky,

Kteréž semnous činila.

Než tvůj obraz, milenko má,

Přenásleduje mne vždy,

V lesu, na loukách y doma,

Ach! jak zabudnu tě kdy?

Cýtím v srdce hlubokosti,

Ode mne žes vzdálena,

Ach! kyž tělo mé y kosti

Skryje rakev zelená.