Pláč mládence nad zesnulou milenkou.

Celá ves se shromážďuje

V pěkném řádu k posvíckám,

Všecko plésá, prospěvuje,

Jenom já se rmoutím sám,

Pro mne hry a tance není,

Smíchu –, jenž byl vezdejší –

Nenavidím, místo pění

Práce jsou mi milejší.

Milenky mé smrt mne raní,

Jak ji zabudnouti mám,

Jakový sem poklad na ní

Měl, ach! já to dobře znám.

Bylať, jako holoubátko,

Jiným neublížila,

Ctnostně žila neviňátko,

Až se ves z ní těšila.

Líčka měla okrouhloučka,

Krásná, jako broskvičky,

Černé oči, červenoučká

Usta, jako střešničky,

Pohlédlali na někoho,

Hned ho láskou pojala,

Nemohl snésti žádný toho,

Když se komu zasmála.

Jak sem ještě v Májový den

Vesele s ní tancoval,

Do samého večera jen

Hral sem se sní, radoval.

Tu mi širák s hlavy sňala,

Zelenou krom nadání

Stušku* mi naň uvázala,

Byloť milé dívání.

Když já líbal děvče v ten čas,

Kdoby byl mohl mysliti,

Žebych stušku zelenou zas

Musyl s florem změniti.

Na širáku nebudeš mém

Milá stuško šustiti,

Zložit tebe v zármutku svém

Musým, za flor změniti.

Hřbitov za místečko sobě

Nejmilejší vyvolím,

Večer, Aničko, sem k tobě

K hrobu přijdu udolím.

Majorány s jiskřičkami

V hojnosti naň naseji,

Černý křížek s rytmičkami

V prostředu stát musejí.

Myrtový se v našem chrámě

Věnec na stěně má stkvít,

Zelenou tu stušku dáme

K památce naň zavěsyt.

Budu proti věncy tomu

Na kázáních seděti,

S slzami v tom božím domu

Na ten věnec hleděti.

Až se posléz splní žádost

Srdce mého jedinká,

Že mne smrti v věčnou radost

Přivede k ní hodinka.