Pláč nemocného na oči.*

Milý zraku, drahé světlo

Míníšli mne nechati?

Tebou mi jen štěstí květlo,

Ach! jak mám tě plakati!

Tys mne rozdíl dne y nocy

V dětinství znát naučil,

Tmu a světlo tvou sem mocý

Poznal, jakž Pán poručil.

Probuzené přirození

Tys mi v Máji odkrýval,

Sladké dals mi občerstvení

Večer, když den zadřímal.

Milou jasnost nebeského

Klenutís mi zjevoval,

Měsýčka sem tichoučkého

Tebou světlo spatřoval.

Chodě po širokém poli

Tebou sem se kochával,

Přihlédav k své malé rolí,

Již sem v létě zdělával.

Tys mne vedl dolinami,

Kdež sem Boha spatřoval,

Seděv mezy květinami

Ach! jak sem se radoval.

Moudrosti a lásky jeho

Tu sem vídal velkou moc,

Dokud slunce nebeského

Nepostihla tmavá noc.

Když zas usvit nebe zlatil,

Tys mi novil radosti,

Tebou sem sy dlouhý krátil

Večer, znikl sem žalosti.

Z knihovny, své pokladnice,

Nabýval sem známosti,

Tebou sem sy ze studnice

Svaté vážil moudrosti.

Okras kunstu malířského

Líbostí sem požíval,

Umění pak hvězdářského

Vnadami sem ožíval.

Krásných lidí oblíčeje

Okem rozsuzoval sem,

Skoumal staré obyčeje

Národů, jež živí zem.

V milé přátel společnosti

Hrami sem se vyrazyl,

Stratil sem těch blažeností,

Když zrak se mi pokazyl.

Teď mé smutné oči lejí

Hořké slzý každý den,

Ach! kyž se mi jak dřív smějí!

Zhořkl mi život, jako blen.

Zřítedlnice obtahuje

Zakalený smutku mrak,

Ach! kyž se mi vyjasňuje

Zamračených očí zrak!

Teď již před rozkoší světla

Slabé oči zakrývám,

Kde jest radost, jenž mi květla,

Jíž v tak náhle pozbývám!

Mně se nejasní již nebe,

Nestkví se mi krásný květ,

Ve tmách schválných zkrývám sebe,

Dům můj jest můj celý svět.

Na obloze nevycházý

Pro mne tichý měsýček,

Noc mne na vrch nevyvázý

K vyšetření hvězdiček.

Božská krása přirození

Nemá pro mne vnady již,

Bíd jen hledám ulevení,

Ach! kdo můj mi sejme kříž.

Zahrady a malování

Ducha mého netěší,

Přestalo mé radování,

Když mé oči nepléší.

Pro mne v růžovém se Máji

Louky nezelenají,

Konvalinky v blízkém háji

Pro mne nerozkvetají.

Ač y slyším libé hlasy

Přemilého slavíčka,

Nevidím však ptáčků krásy,

Jejichž zpěv zní z lesýčka.

Kde již hledat spomožení,

Kde ho naleznouti mám?

Ach! ty, Pane, potěšení

V smutné srdce nalej sám.

Navrať milou jasnost zraku,

Navrať sýlu očím mým,

Smutného dejž pozbyt mraku,

Hynouti mi nedej ním.

Jináč – spustiž na mé oči

Tiché smrti libý sen,

Duch můj nechť v to místo kročí,

V němžto spatřím věčný den.