Pláč starce.

Jako voda uplynuli

Dnové krásné mladosti,

V moři času utonuli!

Všecky, jak mlha, pominuly

Růžové mi radosti!

Zemský věk když hyne tak,

Kdo mi vrátí ho? a jak?

Stížná starost zabělila

Každičký mé hlavy vlas,

Čelo vráskou cele zryla,

Váz mi k zemi nakřívila,

Zemdlela můj sylný hlas:

Již se k hrobu ubírám,

Zponenáhla umírám.

Kam se mně y jiným děly

Hřičky šťastné mladosti?

Vážiť sme jich nevěděli,

Nyní nám již zaletěly

K moři hrozné věčnosti,

Víc se nikdý nevrátí,

Kdo jich cenu zaplatí?

Kde jsou již mé tance, kvasy?

Kde kuň s dřeva, kde můj mič?

Kde jsou krásné školské časy?

Kde zpěv, hudby libé hlasy?

Ach, vše to již jestiť pryč!

Všecko zžíře dlouhý čas,

Ach! kdo mi to vrátí zas?

Hlava, ruce mé se třesou,

Všecken padám v hromadu,

Nohy mé mne ledva nesou,

Jako centníř těžké mi jsou,

Kdo dá toho náhradu?

Sladký pokrm jest mi blen,

Utíká mi s očí sen.

Sluch též denně se mi tratí,

Stěžkem slyším volání,

Zrak můj přeostrý se krátí,

Který král pak mi ho vrátí?

Starost jest jen stonání!

Pamět má mdlí každý den,

Bída bídu honí jen.

Dřevní svět byl uznalejší,

Vážil bídné starosti,

Mládež již jest bezbožnější,

Jížto věc jest nejmilejší

Bližním činit těžkosti.

Šedivých hlav neváží,

Na starého nevraží.

Vše mne v celém světě mrzý,

Všecko se mi oškliví,

Předce nevím, nejsa drzý,

Buduli prost bid těch brzy,

Bože, jak sem tesklivý,

Svět mne netěší již víc,

Nic se mi nelíbí, nic.

O přijď spíše přeblažená,

Přijdiž smrti hodinko!

Nechť má křížem obtížená

Duše bude ovlažená.

Neplač, milá rodinko,

Když se s tebou rozloučím,

Bohu duši poručím.