PLACE DE LA BASTILLE.

Bezpráví doupě rozvrátil hněv lidu,

když marně volal k Bohu ve svém hoři –

a myslil, že již zkrušil všecku bídu,

když, zlomiv pouta, volnosti spěl k zoři.

Svět ztopil v krvi, doufaje, že v klidu

pak lidstvu nový na zemi ráj stvoří –

leč snů jen vlastních slavil panichidu,

svrh modly staré, novým však se koří.

Na sloupu génius ta pouta zvedá

zlomená k nebi posud – ale běda!

Dnes ze zlata jsou jiná a víc tíží.

Sen o svobodě, štěstí? Paříž dřímá –

vše v rozkoš zde a v mamon se zas hříží,

a jen kdes v podzemí to časem hřímá...