Plaché písně.

Mráz prstem klepe na okence,

a zimy chvějící se paže

hebounké kytice a věnce

na mlžná skla mé síňky váže.

Zřím v dálku; sluncem pláň se nítí,

v ní myšlénky mé poletají,

z čel sněžné hvězdičky jim svítí,

jichž září písně v srdci zrají.

Leč náhle chomol vrabčích hlasů

zpod okna v můj se úkryt vznáší –

hle, smělce, válčí o půl klasu,

a všecku žeň mých písní plaší!