Plácneme si, táto?

Tatík ho vedl k námluvám

a vešli do stavení;

tatík má úsměv kolem rtů

a syn má zase klení.

Tatík pozdravil souseda,

sousedka syna vítá;

soused prohlíží ženicha

a tatík věno čítá.

Syn dosavád se nehlásí,

jen stojí jako stěna;

a že to pouhá nesmělost,

prá sousedova žena.

Tatíci plácli rukama,

syn pořád ještě němý –

sousedka nese koláče

a syn pohlíží k zemi.

Nevěsta někde na poli,

tatíci řekli „ano“,

a co jich vůle spojila,

to nebuď roztrháno.

Tatík se vrací do statku,

syn zůstal cestou zpátky,

tatík si hvízdá veselou –

syn zmizel bez památky.

Našli ho dole v rybníce

až druhé ráno na to.

Jak, půjdeme zas k námluvám

a plácneme si, táto?