Plakal jsem –

Plakal jsem – však z horkých slzí

žíznivá se láva stala,

a mé srdce, choré srdce

ve svém lůně pochovala.

Nediv se, když na ustydlé

sopce růže nevypučí,

ale láva v nitru sopky

dosud pálí, srdce mučí.

A až překypí mé boly,

prorazí ty ledy chladné,

a mé srdce, choré srdce

splane buď – neb na vždy svadne.