PLAKÁTY BIOGRAFŮ

To bylo, když jsem se vrátil

pln horkých hnízd a tvrdých skal:

bloumal jsem třídami, život si zlatil

pohodlím, po němž jsem vesloval.

Město se na mne usmívalo

a věci na mne volaly,

nejedno nároží pro mne vzplálo

papírovými bengály.

A tak jsem poznal miláčky dne a davu,

krásné portréty pro lid

s rusými nebo černými vlasy,

s očima vystíněnýma jako propast,

s ličidly chutnými jako cukroví:

Waldemar Psilander a Asta Nielsenová,

Mia May a Henny Portenová

volali na mne.

A byly to barvy jak lehké červánky,

linie pružné jak útlé dívky,

kaligrafické značky, zhuštěné zpěvy

o městě západním, které se baví;

volaly: My jsme circenses tvoje,

čím chleba méně, tím lákavější,

volaly, zpívaly, plály

a na mimojdoucí se smály,

kvetouce jako hřích.

Tedy jsem se i já smál na ně

a pohladil je pohledem,

jako jsem hladil albánské stráně

a minarety nad Elbasanem.

Byly mi městské přírody květem,

vyrostlým z dlažby mimo dobro a zlo,

a já byl hošíček, cupkající světem,

všecko se mi tuze líbilo.