Plamen.

Duše žití v centru země jesti plamen,

v tulipánu listech vidím kvésti plamen,

nachem liliím on protká bledou tvář,

s luny oranže jak zříš se snésti plamen.

V oku ženy vlhkým svitem plápolá,

na rtu jejím zpívá píseň štěstí plamen.

Uvěznit jej můžeš v hroznů sladkou krev,

pak ti cestu v devátý ráj klestí plamen.

Proto líbej, pij, v tom moudrosť veškerá,

nechť je hříchem, je vždy sladké scestí plamen.

Mrtvý Hafiz za sto roků v ňadrech měl

místo srdce, zdroje sladkých zvěstí, plamen.