Plané růže.

Kol příkré tesy; v jejich středu holém

se rozskočilo srdce staré skály

a v proutí šípků rudé růže vzplály

a nad propastí usedly si kolem.

To rudých motýlů roj svítí z dáli,

hned řekl bys, nad trávy tenkým stvolem,

když znavivše je dlouhou honbou polem

je k oddechu sem divé větry svály.

Či vskutku země staré srdce puklo

a jeho krev se v těchto květech pění,

v skal přísné rysy kouzlíc něhu jara?

Co bolů se as v hrudi země shluklo?

Či odleskem ty růže ve kamení

jsou požáru, jenž od věků tam hárá?