Pláně.

Krajina je sirá.

Smutek srdce svírá.

Přišla krutá zima.

Ves pod strání dřímá.

Mluví duše ze sna,

že prý země těsná.

Překoceny saně,

sněhy lehly na ně.

Mlčí pláně, mlčí –

na nich stopy vlčí.

Slétají se vrány;

hody uchystány.

Kdosi z mraků hledí,

ani slova nedí.

Překoceny saně.

Pláně! Pláně! Pláně!