PlANISSIMO.

Měsíc hledí v naši jizbu prostou,

a mně jak když nová křídla rostou.

Nová křídla, která v letu měří

k hvězdné záři zamodralou šeří.

Rozepnou se k výši plnou silou,

odnesou ti, dítě, duši bílou.

Odnesou tě s sebou v kraje jiné,

kde se tichá nebes hudba line.

A ta hudba bude ti tak sladká

jako píseň, již tvá pěla matka.

A má peruť jakby prosta tíže

nesla tě k ní stále blíž a blíže.

Silná zase, mdlob a tíhy po dni,

a ty, dítě, klidně usneš pod ní.