PLÁŇKA.

Tři haluze a samý suk,

půl zelená, půl suška,

tak u božích tu stojí muk

stařenka stará – hruška.

Na ráně stojí na kraji,

když bouř se rozburácí,

tu rádi na ni sedají

ohniví blesků ptáci.

A prvý mráz ji navštíví

a do bolesti zhrýzá,

však také v jarní přílivy

v ní prvá tryskne míza.

Z kořene žilou jedinou

jediná snět ji vssává,

a květem potom dolinou

jak bílým šátkem mává.

Jde o životě čarozvěst

i pod rozštíplou kůru,

je třeba kvést, je třeba kvést,

bys pad’ pak květem vzhůru!