PLATONICKÁ REFLEXE.

Mluvila jste mně upřímná slova

o lásce duší a splynutí.

Anachronismus. Přežitá slova...

Úvahu někdy vynutí.

Vím, že jste dobrá, nevinná, čistá.

Marně jsem hledal obvyklý smích.

Znám smutnou trofej dosaženého,

svrženou lásku v bláto a hřích.

Neřek’ jsem slova. Znám rozkoš těch nocí,

kdy tělo se v objetí horečně chví.

Neřek’ jsem slova. Znám zhnusení jitra,

když po horké noci se rozední.

Mluvila jste mně o lásce duší,

nadšení se Vám ve hlase chvělo –

A já jsem myslil na Vaše tělo,

na Vaše bílé a dmoucí se tělo...