PLAVBA

Jak ořechová skořápka

se potácí má kocábka

na rozbouřeném moři.

Už padesát let bude tomu,

co s nadějí se plavím domů,

v červáncích přístav hoří...

Já říkal jsem si den co den:

Už zítra budeš bezpečen

na usmívavém moři!

Však ani týden nebyl tomu,

zas šlehaly mě světla hromu

a loď mou bílí oři.

Jen tuto bouři překonat!

Pak klid a štěstí svitne snad

na utišeném moři! – – –

Dnes čekám jen, jak v prasku, lomu

můj puklý koráb jednou domů

se v hloubku smrti vnoří...