Plavba králova.

Loď pluje tiše po řece

a čiré temno kolem,

v tmu zírá temná postava,

to král jest se svým bolem.

Což temná jest ta pozdní noc,

což temno v duši krále,

však minulost a budoucnost

mu tmavší neskonale.

Pluj člune čirou nocí v dál,

kam proudy nesou tebe,

král veslo ztratil u víru

a víru ztratil v sebe.

Zda ví, že po něm lačny jsou

již dávno proudy tmavé,

ten král, jenž tmou a bez vesla

v tom člunu po nich plave? –