Plavba života.

Všech nás život jest plavba jenom k hrobu.

Ach jak se šíří tam daleké moře,

Pohrávající lehce bárkou,

Jíž k břehu hvězda nadějná svítí!

V přístav jedinký všickni musíme my,

Žebrák i pán, jen později, dříve neb,

A buďto bouří, buďto klidně,

V zem tuto dopluje předce každý.

Šťastný, korouhev ctnosti-li vyvěsil,

Pevnou za veslo víru zvoliv si,

Ducha chrabrostí k plavbě velké

Zaopatřiv se co vůdce moudrý.

Nuže bratří! Tam břeh zelená se, ač

V dálí co obraz vystavený v mlze.

O tam čeká nás klid po pouti!

Vzhůru bratří tedy! mužně plujmež!