PLAVBA.

Mé ňadro jest jak moře valné,

mé ňadro jest jak moře bouřlivé,

mé srdce stíhá cíle dálné –

ach, k čemu porovnal bych srdce své?

Mé srdce lodi podobá se,

jež krajům v náruč spěje neznámou,

jež v měkkou náruč spěje Kráse,

kde v míru spočinul bych s duší svou.

Však vůkol pusto – vichry vanou,

a v hloubi nitra bouří pláč a kvil – –

Ó, kdy as světla na obzoru splanou,

jež věštit budou Novou zem – můj cíl?!...