Plavba.

O dnové! ó radostná chvíle!

Když houpala lodička mile

Mou divčinku tichou a mne.

O poplyň na vodičku jemnou,

Zakolíbej divčinku semnou

Od břehu až konec země.

My plouli po hlubině jistý,

Přes písek y oblátek čistý,

Kde rybičky žbloukaly ven;

Zde tvořila bubliny vesla,

A vodička studená nesla

Nás okolo stříbrných pěn.

My plouli skrz zelené lesy,

Kde slavícy drželi plesy;

My plouli skrz rozkošný háj,

Kde chládek se s javorů leje,

Y větříček volšemi chvěje,

Kde spanilý přebývá Máj.

My plouli skrz palouky krásné,

Kde kvítečko stkvělo se jasné,

Zde pásl se bučícý skot;

Tu ovčičky tiché jak pěny,

Tam beráncy bílí bez změny,

Y rohatých kozlíků rod.

My plouli skrz rakosý tmavé,

A radosti cýtili pravé,

Kde škřivanů veselý zvuk

Tam v oblaku nebeském hučel;

Zbor brouků nám nad hlavou bručel;

Byl v povětří radostný hluk.

My plouli po hladinách velkých,

Po hlubině, po vodách mělkých,

Kde hrdliček zbor sobě hrál;

Kde potůček bublavý tekl,

Kde pramen jak stříbro se vlekl,

Y líbezný větříček vál.

My hráli a hnali lodičku,

Rozháněli veslem vodičku,

Y tvořili veselý smích;

My počali radostně zpívat,

Já hubinku divčinky líbat,

Y čeličko bílé co snih.