Plavba.

Dnes mi lodičku pozorlivě neste,

Vlnky dověrné! dívku, to vězte,

Dívku po vás vezu přespanilou.

Jímavou milost kdy pásní

Mocně dívku obtočí,

A kdy žádanou milenku

Přeblahý jinoch zočí:

V rozkošech plynou tu chvíle,

Až se jich blahost u cíle

Sňatkového zouplní.

Zvolna vesílka se chop lípového,

Něžně povějkami ozdobeného,

Loďku, Julinko, ty uměle řiď.

Ztopený kde v ospalosti

Dům rukou pořádací

Ženky pečlivé zochotní,

Vše v kolej se povrací.

Žence dáno žezlo klidné,

V říši vůkolem dovidné,

Nímby vládla zvýšená.

Jemněji loďka se dále kolíbá,

Vlnka za vlnkou hravě ji líbá,

V závodovém běhu hádku vedouc.

Svou vnadou člověctva kvítky

Ctná matinka odchová;

Tisknouc poupě k srdci svému,

Nedbá, jí že růžová

Prchne krása – mocnějšími

Víže pouty, žvatlavými

Dítky otce obklopíc.

Hledni, Julinko, tu na břehy květné,

Vesna libostná jak v nepočetné

Stkví se barev změně rozmanitých.

Nezbednou nohou radosti

Různé kvítko muž kazí,

Zábavám tichým domácka

Zlá ho vášeň odcizí:

Ženka jen činí pozorna

Jej, květem vonným zpokorna

Své kdy skráně ozdobí.

K ostrovu semto, Julinko, zatočme,

Pevně zadrhše lodičku, vykročme,

Tamto do hájku libý zove chlad.

Blažený, kdo bez žalosti

V lásce trávil léta svá,

Kdo na konci plavby časné

Zvýšeným hlasem zvolá:

„Ženko má! my plouli řádně,

V loď naší neváli zrádně

Větrové pobouření.“