PLAVEC.

Tak často z hlubin duše své

zřím nořiti se nudu,

na cestách mojich šero je,

dny trávím v pustém trudu.

Vše, čím mě Život obmyslil,

jsou písně, sny a hoře,

jsem jako plavec, jehož loď

mu potopilo moře.

Jsem plavec, který ztroskotal,

a hledá Novou Zemi,

jenž ví, ze v bouři zahyne,

a přec se kochá – nadějemi! –