PLAVEC.

Po Dunaji člunek plyne,

Proud ho nese hravě dál,

Zlehka plove, za ním hyne,

Sotva povstal, – vlny val.

Žádná plachta nezrychluje

Kolébavý jeho běh,

Žádná touha nevzbuzuje

V plavce srdci kvapný spěch.

Hlavu smutně nakloněnou,

Černé oči sklopené,

Na rtech bolest rozechvěnou,

– Díl jen v srdci stísněné, –

Ruce v klíně, v rukou veslo

Tak tam sedí, jak by spal; –

Jen kdy oko brvy vzneslo,

Zajiskřil z nich krutý žal.

Teď se vyhnout, veslo chopí,

Zajel blíž ku břehu tam,

Pak zas tiše oči sklopí

A plul dál – jen Bůh ví kam!