Plavec.

Po dalekém moři loďka pluje,

k neznámým se béře končinám,

v loďce plavec v dálku se rozhlíží,

důvěrně tak, – a přec v šíru sám.

Nad mořem se nebe mrakem kalí,

pod nebem se moře vichrem dme,

vlny výš a výše, loď se zmítá,

hučí hrom – však plavec klidný je.

Což mu strach? Ta bouře život jeho,

hromu rachot – píseň veselá,

a ten blesk – ó ten ho nepopálí,

horšíť plavec – horší bouři zná.

Slyš však! hrom a blesk – a vlna těžká!

plavče, plavče! důvěřoval’s moc –!

loďka v kusy, plavce vlna nese –

život můj to – plavče! dobrou noc!