Plémě moje! padá hejno sněhu,

Plémě moje! padá hejno sněhu,

Skřehá dech a vítr mrazný věje;

Kterak tobě se v té době děje?

Nezamrazíš-li se ve svém běhu?

Pro tě trvám v dolehlivém střehu,

Duše má se často pro tě chvěje;

Odchyluj loď svoji od peřeje,

A vždy plav se k vesny věčné břehu.

Z mrazných pojmů náuku teď střihou,

Sytiť nás chtí ledem a mhlou plihou,

Peklo duchy přemudrochů mehlo.

Oblož hruď svou ohněm svatých citů,

Vzplápolej co slunko na blankytu;

Či bys rádo v mrazích věčných skřehlo?